Jablko v pátek / Pražská anabáze
Bizarnost
světa je zlatý pupek
peercing
to pouze okrášlí
somálci
kteří
možná nejsou somálci
jsou
důkazem bizarnosti
obvzláště
v českém vlaku
jedoucím
na waršavu v zakouřeném jídeláku
výlet
život
je výlet se zkušební dobou
záručák
neexistuje
je
to falešná domněnka a přání o jistotě
problém
tkví v tom
nezaplést
se s něčím osobně
zviřatko
může vypovídat
později
snad
Pro
milost kráčím si k věži
pro
špeka do nebe
pro
smrt, abych přežil
pro
setkání
pro
tebe
na
chvíli zas utonout
na
konec dnů a rán
naplnit
křidélky kornout
a
být chvíli s tebou
a
být chvíli sám
v
milence plout s žárem
nepravidelně
nemálo spojovat
prohrávat
a bojovat
pro
srdce kdesi v letu
pro
rezervu a nadhled vůle
pro
znovuzrození
když
začíná druhá půle...
Pozlátka
drsných vodek
chvilky
ztracených přítelů
slzy
na jazyku
a
bolest svěření
času
jasu
měření
důvěry
bez
stupnice
pro
moment
pro
pocit "být"
spolu
jedeme
dolů
v
kamenné jeskyni
na
mapě z ameriky
žijeme
cukrbliky
alespoň
do rána
vášeň
jazyka propuká
ve
vzácnost člověčích životů
a
ve skle plném barviček
je
rutina oddanosti
a
talentu
Hybridní dnešky
Hořkost prohry rozmačkáním vázanky pod lisem zadnice není až tak věrohodná, jak se verbálně jeví. Věčná Večerka směřuje všechny předpojaté jako vepře do kotle. Především předstírat předsudky s nespravedlivou neúnavností je neúspěšné a málem neutrální. Hlazený papír, byť na nohou pacholka, pamatuje palbu panenských pánbíčků. Když pak panna zpanikaří v nevěstinci, palčivě se všichni snaží o totéž, jakoby vázanka byla pamlsek. Přitom velkolepost pomatenců málokdy mámí jemnocitný zvon ješitnosti jiskřivých jinochů.
Jedovatost pravdomluvy je lživá hra hyen s hybridními dispozicemi všech dnešků...
Snad
až nad beztvarou clonou
když
zraky tápou
snad
až mimo jejich dosah
hlučné
monstrum pomalu něco
a
po extrémech se myšlenky sápou
a
myslí si kde co
oko
zúžené hladem
nemluví
přespříliš
nechť
výjev je ladem
co
plynu je v laloku
kde
napsáno: se nemýliš
na
dně patoku
a
uvnitř rozhlehlého prostoru
sloni
citů s jejich voláním
z
mordoru do mordoru
Sosičova náhodná cyklická obměna
1. Vybudování scény
2. Určení předmětů pro metodu obměny
3. Stanovení náhodné obměny pro každý předmět samostatně
4. Vykreslení předmětů v nových situacích
5. Kosmetické úpravy vzniklých nových souvislostí
6. Zpět na krok 3
(výtažek z teorie "Psychologie múzy")
Když
přijde pauza
do
oblasti
kde
písmenka tetelí se
vysaj
barevný plyn
z
pochodně míru
Mlýnskému
kolu
se musí dávat pořádně naložit
aby tak ve chvíli bez
práce
pocítilo tajemství klidu
Teďko
dva prsty
a rozloučení na potkání
odjezdy hvězd plných nebe
tiché drama plné tebe
a čertík dá se na pokání
na pánvičce
ovínění s bílou košilkou
víra je láska
a sblížení skleniček
v katedrále čistých slov
a lososové na spousta pánviček
mezi lidmama
dva prsty
a pánvička
a anděl s chlapečkem v průseru
univerzum na pytli od brambor
nalézá spojení a důvěru
teďko ...
Tenerife
na konci kamene
kde převlíkač se směje
hezky
a otvírá rozjetý vozidlo
atlantik svítá
a nohy mé nahoře
se tetelí
o obžerství dvou jehňat
každý má mluvu
ale na sněžném vrcholu
s ukradenými fotografiemi
se bojím
pak ztratím
pak naleznu
pak pojím
chalvu
rajče
jablko
dary
tisíce hvězd v anální tmě
sledujem beze mě
jakoby ostrov
bez hranic
nahoře zeleň
dole nedobytný francouzský prapor
čéče
vylez z vody
opunciemi projít
kytarou se nechat obrečet
za tmy vidět
tiše se stydět
v mysli klečet
před ním
znamení nosit
a pak spěchat
a pak sedět
letět
Střepy
poslední střepy slepit
kolomaz krku vypustit
být v nebýt
o chatrnou oporu se neopřít
plachtěním jít
být
pochopit nepochopit
další schod
připustit působit
nemít celé nic
mraky svod
žádný nebe
pevný bod
nahoře dna
vysokým hlasem brumlat
malovat nesmysly
probouzet se ze sna
bez těla
v studeném horku
zavolat borku
a neuspokojit
neukojit
nemít
nežít
co slovo
to méně
co věta
to běda
nahoru se řítit
jakoby zem nebyla
prolít hrdlo
propálit patro
vnímat vše paralelně
uno, duo, kvatro
na ploše bez světla
v záři tmy
nehnout se tancem
pro a proti - prý
propletenými vzpomínkami
procházet
do buše sebe
splíny se zaházet
objevit nebe
tebe
sebe
jebe
I tak je mluva nula
i
tak je kontakt žula
za
půlkou je blížení konce
pochopit
nepochopit
další
schody
mraky
a svody
žádný
nebe
žádný
tebe
jen
nulové
sebe
a
pár čar a mazanic
co
klimbá se mezi očima
s
frňákem
bez
srdce
pánč
rozdané v prach
a
zpět pranic
konec
hranic
krach
krach
prožít
na
dvou nohou
všechno
špatné požít
půlka
obou
do
konce nebelhá
neumí
neví
se
ví
lampion
ikon
nesvítí
- bliká
hodiny
příjezdů
čekají
na odjezd
nemluví
zbývá
jen pole
ve
větru z cestou
moc
dole
vole
jelibo
dým
na
ubíhajícím pásu?
bez
lásky být kým?
v
dotecích
střepů
neslepitelných
hrníčků
a
uch
puch
Smrad
života
s
kouzlem parfému
falešného
světa
mezi
prsem
býti
trsem
myšlenek
a
hnít radostí
pro
nedůvod
svůj
původ
o
ničem
s
bičem
au
kde
je ta "ta"?
a
kde ta hloubka...
systém
kolotoč
podřezat
a naklonit
nechť
hubu si naryje!
i
s hebrejcama
na
konci marsovského exodu
volové
do
puntíku
do
tečky
do
mrtě
do
absolutní defragmentace
vyčistit
hadr
na
padr
víš
líž
nepochopení
mámení
stopadesát
dnů
vzdálenosti
od
rekreality
relevality
i
ty